Hudba Igora Samotného vychází z  postupů tranzovní a latinsko- americké hudby, pracuje se  symbolickými hudebními obrazy. Sbírá jednotlivé hudební motivy do rozmanitého koláče minimalismu a vede člověka k uměleckému vnímání. Hudba je vrstevnatá. Teprve po různém opakovaném poslechu vystupují konkrétní motivy z abstraktního prostoru. Každý člověk tuto hudbu vnímá jinak podle svého konstitučního nastavení.

Hudba nabízí velmi individuální a osobní vnímání. Je to živý symbol, který se v  duši jednotlivce zhmotňuje do  osobního tématu. Igor pracuje s koláží. Odstraňuje přímočarost a nabízí překvapení.
Hudba není určena pro první poslech. Člověk je nucen vyjít z pasivního vnímání, aby s hudbou potkal.
Tím se rozbíjí automatismus a člověk je aktivován do života. Hudba je plná muziko terapeutických
vychytávek, léčebných frekvencí a je naladěná na soudobého člověka.