POSVÁTNÁ HUDBA - ROZHOVOR S IGOREM

Přicházíš s originálním konceptem Posvátné hudby, co to  pro tebe je Posvátná hudba?

Pro mě je to můj pokus, jak vrátit hudbě původní princip a tím je posvátnost.

Takže hudba je prostředek pro vyjádření posvátnosti?

Pro mě ano. Důležité je pochopit, že hudba je především médium. Nese sdělení, nese informaci. Pokud hudba nemá sdělení, tak je to pro mě pouze technické hudební cvičení.

A co hudební vzdělání?

Jsem přesvědčen, že každé vzdělání je dobré. Čím větší dovednosti hudebník má, tím lépe. Nicméně přehnaná pozornost na formu vyvolává bezobsažnost. Člověk pak hraje na nástroj a jenom se předvádí. Ať se předvádí, mně to nevadí, ale ať se předvádí a při tom přes hudbu něco sděluje.

A co teda má sdělovat?

To já nechci nikomu určovat, nicméně poznám, jestli je to osobní sdělení, nebo když ten člověk neví, o čem hraje nebo zpívá.

O čem třeba může hrát, když je to countryovka a zpívá o Červené řece?

Mně nejde o to, jestli dostatečně vášnivě zpívá o tom, co se děje pod skálou. Zajímavé je, proč vůbec zpívá country, proč považuje country za svůj osobní žánr a co skrze country ze sebe vyjadřuje. Jinými slovy, zdali ten člověk skrze country je autentický. Když se podívám do sebe, tak ten proces v sobě chápu. Uměl jsem kdysi asi 200 country písní zpaměti a v různém hudebním seskupení jsem country hrál. Mimochodem Červenou řeku mám rád. Po určité době jsem pochopil, že ty písně hraji ze zvyku a jako určitý druh nostalgie. Jezdíval jsem na tramping a zpíval jsem tyto písně u ohňů a taky po hospodách. Tehdy to dávalo smysl. Odpovídalo to životnímu stylu. Dnes to vnímám, že lidé ty písně zpívají pro to, že jsou rádi, že nějaké písně znají a že mohou zpívat s někým, kdo ty písně zná.

Takže jde o autentičnost?

Určitě jde o autentičnost. Proto pojmenovávám Posvátnou hudbu za hudbu, která je osobní, která je autentická.

Jak to souvisí s hudebním žánrem? Nemůžeš být autentický třeba v country?

Já určitě ne. Mohu tyto písně zpívat jako druh vzpomínky, ale dnes to nejsem já. Je velká otázka, jestli by tento žánr mohl vznikat dnes bez toho zázemí zážitků v trampingu, bez westernů. Když odejdou ty generace, které žily trampingem, jestli se vůbec bude country zpívat dál. Každá doba má svůj žánr.

Co takhle vážná hudba? Nebo co přebírání žánrů z ciziny? Třeba africká hudba, blues, rockandroll a podobně?
Kdybychom nepřebírali hudební styly, tak bychom hráli jenom folklór.

Určitě, hudba je dnes celosvětový fenomén, zároveň se ovlivňujeme a zároveň vzájemně přebíráme zajímavé hudební prostředky. Já, ve svých písničkách, najdu žánrově kde co. Od písničkářských písniček přes blues, mantry, africké vlivy až k vážné hudbě. Proto si myslím, že to není o žánru. Myslím, že žánr je prostředek. Já používám žánr jako způsob tvoření nálady a emocí. A nikdy nejsem tomu žánru absolutně věrný. Já vše podřizují svému sdělení.

Co je ještě podstatou Posvátné hudby?

Pro mě je Posvátná hudba vnímání, že hudba, svět, život člověka má hodnotu. Já tyto hodnoty zpíváním uctívám. Rád zpívám o lásce, o svobodě, užívám si lásky a svobody. Snažím se vytvářet pomocí hudby laskavou, vzrušující blízkost. Pro mě je to o povzbuzování hloubky člověka.

Je tu souvislost s náboženskými písněmi?

Spíše ne, já hledám kontakt s bohem spíše přes svobodné umělecké vyjádření. Mně jsou všechna náboženství cizí, ale respektuji je. Snažím se stranit od "ismů". Pro mě je osobní vnitřní svoboda nade vše. Zpívám a píši písně, abych překonal všechny ideologie a potkal se s čistým hlubokým lidstvím.